H2O NOVÉ ZLATO

H2O NOVÉ ZLATO

V českých Plasech existuje klášter stojící na dubovém základovém roštu v napůl zatopených podzemích chodbách. V jedné je na zdi vytesán nápis, který praví, že jakmile voda klesne pod určitou úroveň, stavba se zřítí. Toto varování však platí nejen Plesům, ale celé civilizaci.

Vodu nelze nahradit, vždy hrála a bude hrát klíčovou roli, je počátkem života. Vzhledem ke klimatickým změnám, neodpovědnému zacházení s životním prostředím a zvyšujícímu se počtu lidí na Zemi, se jedná o zlato nové doby. Krajiny bez vody jsou samozřejmě také krásné, ale anorganicky hrozivě.

Počátky sucha r. 2015 byly v měřeních půdní vlhkosti viditelné již od r. 2005 a doposud se některé studny, dle dostupných zdrojů, nenaplnily (stav ohrožení suchem lze sledovat na webu Ministerstva zemědělství ČR).  V přírodě platí zákon, že voda přitahuje vodu a sucho přitahuje sucho.  Proto je důležitá krajina, která musí mít houbovitost, tedy schopnost zachytávat vodu. A nejedná se pouze o tvorbu vsakovacích rýh apod., ale i o zemědělské plochy, lesy a konkrétně stromy, které mají neuvěřitelný chladící výkon (běžný menší stromek cca 7 kWh .. výkonná klimatizace má cca 2 kWh) a navíc kořeny přijímá i „špinavou“ vodu, ale odpařuje čistou vodní páru, za den odpaří cca 100 litrů vody. Tedy se stromy sem, do krajiny, do měst, k silnicím v bezpečné vzdálenosti, kam je to jen možné.

Když se u nás rozhlédnete, máme v České republice jedny z největších evropských polí s intenzivním degradačním hospodařením. Tyto lány nejsou schopné srážkovou vodu zadržovat. Drobná políčka se scelila do nepřerušovaných ploch polí, vymizely remízky a meze, důležité to biokoridory a zároveň opatření proti vodní a větrné erozi. Pole se drancují čím dál více, dobrého se do nich vrací čím dál méně a půda trpí nedostatkem organické hmoty, která se nahrazuje chemickými hnojivy, jenž kontaminují povrchové i podzemní vody. Úhorové hospodaření je již dávnou minulostí (i v českém rybníkářství, kde dnes mají šanci přežít již pouze tak kapři).

Situaci můžeme sami ovlivňovat a mohou ji řešit nejen hospodařící zemědělci, ale i státní správa, kterou si volíme. Pozor tedy v budoucnu, komu svěříme svůj hlas.

Ráda bych krátce pohovořila o vodě i ve spojení s oděvním průmyslem. Většina textilních materiálů a hotových výrobků na trhu pochází z Asie, kde se na environmentální stránku nijak zvlášť nehledí. Ikdyž je to od nás poměrně daleko, je neoddiskutovatelný fakt, že jsme všichni na jedné lodi a tato problematika se rovněž dotýká nás všech. Neohleduplné masivní praktiky zejména asijských kombinátů mají na přírodu a lidi nejen daných lokalit zhoubné dopady. A to ani nemluvím o vykořisťovatelských nešvarech v přístupu k jejich zaměstnancům.

Za sebe jsem velmi pyšná na to, že se mi nová mini kolekce Platinum 2019 podařila sestavit z látek vyrobených v České republice a mám tak nejlepší možnou záruku, že jsou tyto textilie komplexně krásné a vysoce odpovědné, co se týče jejich původu a dopadu na planetu.

Česká textilka MILETA a.s. disponuje vícestupňovou výrobou od tkalcovny přes úpravnu a barvovnu. Orientuje se na nejnáročnější bavlnářské produkty vyrobené za pomoci technologie zaručující kvalitu spojenou s dlouholetou textilní tradicí u nás v Podkrkonoší. Myslím, že u oděvního průmyslu a vody funguje, že čím více lokální materiál a produkce, tím pro životní prostředí lépe. Obchodů s českými a slovenskými výrobci je u nás již poměrně požehnaně, to je fantastické. A jak poznáte, že producent používá místní, či přímo certifikované ekologické suroviny? On se s tím sám rád pochlubí, věřte. Když se nechlubí, nemá čím.

Samotná údržba oděvu a voda používaná v domácnosti je čistě v našich rukou.

 

 

 

Říká se, že na vrub spotřebitele jde pomalu 80%  veškeré energie a vody, co padne při výrobě a používání textilu. To je velmi zásadní poměr a je třeba se otázkou nejlepších alternativ zabývat.

Doporučení jsou jednoduchá. Neprat dokud to není opravdu třeba. Letmo nošené oblečení nechat přes noc vyvětrat. Pokud je prádlo obnošené, ne však vyloženě špinavé, prát na kratší program.

Co se týče pracích prostředků, výbornou volbou je například klasický Ariel v prášku vyráběný v Rakovníku. Tekutý má pouze zhruba třetinovou účinnost. Prášky, které sami sebe označují za eko, se často chlubí tím, že neobsahují fosfáty, které jsou přírodě škodlivé. Ty již ale dávnou dobu neobsahují ani prášky klasické. Eko obsahují mýdla (např. z mandlí..), nesmíte mít doma však tvrdou s vysokým obsahem vápenatých iontů, pak mýdlo není aktivní. Otázkou dále je, do jaké míry lze brát dovoz oxotických ořech aj. za eko. Vše má své přednosti i nedostatky.  V budoucnu bych se otázkou pracích prostředků ráda zabývala více,  švagrová právě na toto téma zpracovává vědeckou diplomou práci, takže mohu sosat informace přímo z laboratoře..

Mávám, J.

 

 

 

 

 

, ,